Základní škola a Mateřská škola Zákupy, příspěvková organizace

Když jsme se koncem září dozvěděli, že deset vybraných žáků 8. a 9. tříd bude mít možnost zúčastnit se poznávacího zájezdu do Velké Británie, zavládlo velké napětí. Mnozí litovali, že se v hodinách angličtiny víc nesnažili. Když byla konečně zveřejněna jména nás „vyvolených“, vůbec jsme tomu nemohli uvěřit, opravdu zrovna my?! Všichni nám to přáli – a hlavně těch 2x18 hodin v autobuse!
V neděli 26. října jsme kolem 15. hodiny vyjeli ze Zákup. V autobuse už seděli žáci ze škol někde z Moravy. Zrovna vedle nás seděli dva pěkní kluci, hned jsme se chtěli skamarádit, ale bohužel nám pomalu nebyli schopni říct, z jaké jsou školy, tak jsme to vzdali.
Naši cestu krátily písničky, ale díky zázemí luxusního autobusu také plno filmů. Přesto nám přejezd Německem připadal nekonečný. Překvapilo nás, že i ta slibovaná kvalita německých záchodků se vzdáleností od hlavního města lišila.
V Calais proběhla pasová kontrola a potom jsme konečně po 9 hodinách v autobuse nalodili na trajekt, kterým jsme dopluli do přístavu v Doveru. Odtud jsme pokračovali autobusem až do Bathu.
Sice jsme byli unavení, ale přesto jsme si s radostí prošli město. Začali jsme muzeem románských lázní, kde byla jiná než klasická anglická architektura - spíše antický stavební sloh. Nejvíce se nám líbil asi Bath Circle, jehož výstavba byla inspirována římským Koloseem. Ale zaujal nás také dům Jane Austenové či klasické anglické památky, se kterými se jinde nesetkáme. Celý den jsme si opravdu užili také díky netypicky krásnému počasí, na které jsme si celý týden nemohli stěžovat. Aby bylo týden hezky, to se v Anglii opravdu příliš často nevidí.
Večer, kolem 18:00 si nás převzaly naše nové rodiny. Od chvíle, kdy naše průvodkyně Vendulka řekla, ať se nebojíme, že se dostaneme do etiopské, nebo černošské rodiny jsme se klepali, ke komu všemu se to tedy můžeme dostat. Malinko jsme se lekli, když nás vyzvedl nový taťka Japonec, ale nakonec jsme zjistili, že je to fajn člověk. Hned se nás ptal, jak to u nás v ČR vypadá, jaký jsme měli den a co se nám líbilo.
Když jsme dorazili do našeho nového domova, už na nás čekala úžasná mamča, která nám hned na prahu sdělila heslo od domácí wi-fi a zajímala se o to, co máme a nemáme rádi. Všichni jsme byli rádi za větu „Tak dnes bude k večeři pizza!“, šli jsme si vybalit a rychle zavolat domů, ale to už mamča volala, že je večeře hotová. K večeři nebyla jen obyčejná pizza, ale pizza, hranolky a smažené česnekové houstičky. První večer předčil naše očekávání.
Další den odpoledne nás čekala dopolední výuka v místní jazykové škole. Překvapilo nás, že místo klasických tříd s lavicemi jsou tu jen malé třídy a židle s přišroubovaným ministolečkem.
Vyučovací hodina trvala stejně jako dvě naše, tudíž 90 min a každou lekci jsme pobírali něco jiného. Každou hodinu nás také učil jiný vyučující, ovšem všichni byli skvělí a hodní, a i přesto, že to byli rodilí Angličané, mluvili dostatečně srozumitelně, takže se docela šlo domluvit.
Odpoledne jsme jeli na výlet do Cardifu do technického muzea, což je něco na způsob IQ parku.
Ve středu jsme se po škole vydali na Stonehenge, což je jedna z z nejstarších a nejzajímavějších památek v Anglii. Údajně sloužil jako starodávný kalendář. Na Stonehenge jsme nafotili jsme plno fotek, selfíček a všeho možného. Tento den jsme se ještě podívali do města Salisbury, kde jsme si prohlédli známé památky města, hlavně nejvyšší kostelní věž v celé Anglii. Ve městě je pro jistotu zakázáno stavět jakékoli větší budovy než je tato věž, aby dominanta města nebyla ohrožena.
Ve čtvrtek jsme naposledy navštívili školu a odpoledne vyrazili do Bristolu, kde jsme navštívili velkou loď Great Britain, upravenou jako muzeum. Mohli jsme si zde prohlédnout a také doslova zažít na vlastní kůži, jaké to bylo na takové lodi někdy před čtyřmi sty lety - věřte, nebo ne, ale takový pach zvratků nebo dva měsíce nemytých chlapů není zrovna nic příjemného.
Potom jsme měli rozchod na nakupování. Samozřejmě nás nezajímalo nic jiného než Primark, kde si někteří z nás nakoupili třeba 12 triček za pár liber..
Večer jsme se s rodinou rozloučili, navečeřeli a šli brzy spát.
V pátek jsme už kolem 6:00 vyjížděli z Bathu, abychom měli dost času na prohlídku londýnských pamětihodností. Během následujících devíti náročných hodin jsme stihli navštívit třeba Buckingham palace, BigBen, Houses of Parliament, London Eye a spoustu dalších zajímavých památek. Do žádné z těchto památek jsme nešli dovnitř, protože například vstupné do London Eye stojí 40 liber, což je v přepočtu asi 1500 Kč na jednoho, takže si o cenách vstupného můžeme každý udělat obrázek sám, a navíc o to méně bychom z Londýna viděli.
Večer po setmění jsme naši prohlídku britské metropole korunovali plavbou po Temži. Pluli jsme pod slavným otevíracím mostem Tower Bridge a viděli jsme pevnost Tower of London.
Po osmé hodině večerní celá naše utrmácená skupina opustila Londýn směr ČR.
Zpáteční cesta utekla značně rychleji nežli cesta sem, možná to bylo tím, že jsme většinu cesty prospali. Abychom neumřeli hlady, tak jsme od delegátky a skvělých řidičů Honzy a Davida dostali anglický toustový chléb, českou paštiku a sušenky. Celou cestu jsme cítili naše paní učitelky, které se na trajektu navoněly testery z bezcelní parfumerie, takže jsme měli velmi voňavou jízdu.
Odpoledne druhého dne jsme konečně dorazili do Zákup, kde si nás vyzvedli naši praví rodiče.
Těšily jsme se, že to bude nejlepší týden našeho života, ale realita naše očekávání snad ještě předčila. Toto je jen zkrácený popis našich dojmů, protože o něčem takovém se prostě nedá mluvit, to se musí zažít a myslím si, že nám všem ty úžasné momenty a vzpomínky zůstanou.

Děkujeme..
Marie Mitáčová a Lucie Zapletalová, 8. A

Fotogalerii najdete zde: http://www.zszakupy.cz/gallery/exkurze-do-velke-britanie